![]() |
|
Historie výroby papíruPapír má svou bohatou historii v různých geografických oblastech a kulturách. Je jedním z nejdůležitějších vynálezů. Lidé však psali dávno předtím než byl vynalezen papír - na hliněné tabulky a papyrus, na kůru, vápenec, provázky, pergamen atp.
ČínaPapír tak, jak ho známe dnes, byl vynalezen v Číně asi roku 105 n. l. Otec tradičního papíru - T´sai Lun - experimentoval s širokou škálou materiálů a objevil způsob macerace vláken, která vedla k jejich oddělení. Stal se tak praotcem papírníků. Papír se vyráběl z rostlinných vláken, která se rozdrtila a povařila na kaši. Poté se rozmíchala ve vodě a nabírala na rámeček z bambusových štěpin a proutků. Přebytečná voda odkapala a vlhký list se sušil na slunci. Suroviny, které se používaly:
JaponskoTajemství výroby papíru se do Japonska dostalo z Číny přes Vietnam, Tibet a Koreu. Tam se během 8. století za panování Císařovny Šotuky v masivní míře tiskly milióny modliteb - dharani - na individuálních listech papíru. Výroba tradičního japonského ručního papíru washi se na mnoha místech Japonska dochovala dodnes. Používané suroviny:
Latinská AmerikaVyspělé civilizace v Latinské Americe vyráběly papír nazývaný amate (amatl, huun). Používané suroviny:
EvropaUž v 8. století (751) vyzvěděli tajemství výroby papíru od Číňanů Arabové. Znalost výroby papíru se rozšířila do Evropy, a to nejprve do Španělska (v Toledu se papír začal vyrábět roku 1085). Odtud pronikla tato technika do Itálie, Francie, Německa a do ostatních zemí. Do té doby se používal pergamen vyrobený ze zvířecích kůží. Byl ovšem velmi drahý - na výrobu jedné bible se spotřebovalo 300 ovčích kůží. Ruční výroba papíru v Evropě trvala přes 700 let. Masivní rozšíření výroby (spíše spotřeby) papíru je spojeno až s rokem 1456, kdy Johann Gutenberg vytisknul první bibli. Používané suroviny:
Postup výroby:Surovinou pro výrobu papíru ve středověkých papírnách byly staré hadry. Sesbírané hadry se třídily, někdy také praly, a pěchovaly do vykopaných jam. V nich se nechaly po nějakou dobu zahnívat. Potom už nebyl problém je rozvláknit ve stoupách. Co to byly stoupy? Kladiva (někdy i okovaná), která byla poháněna vodními koly (i větrnými nebo zvířaty). Kladiva dopadala do žlabů, kde se hadry rozmělňovaly tak dlouho, dokud z nich nevznikla jemná suspenze vhodná k výrobě papíru. Suspenze se nalévala do mírně vyhřívaných kádí, ze kterých se nabírala na síto. Listy papíru se ze síta vyklápěly, prokládaly vlněným suknem nebo plstí. Na ručním lisu se z nich odstranila přebytečná voda a pak se papír sušil (obvykle volným vysoušením na půdě papírny). Vysušené listy se ještě klížily, aby se na nich nerozpíjel inkoust. Klih si většinou vařil každý papírník sám. Zaklížený papír se opět sušil a pak hladil. Každý list prošel rukama papírníka až 33krát. České zeměV naší zemi byla první papírna prý v Chebu r. 1370. Dochovaná zmínka o první papírně je z roku 1399 ze Zbraslavy u Prahy. Historie české papírenské výroby v poválečných letech viz na této adrese. |
|||
|
Tyto stránky vznikly za laskavé finanční podpory: | |||
| [ Vytisknout | Doporučit | Zabookmarkovat ] | ||
| Sdružení Arnika | Chlumova 17, Praha 3 | tel: 222 781 471 | papir@arnika.org | ||